Výběr z archivu

VÁNOČNÍ PROSBA (Zástupy kol jeslí)

Letos na Hromnice oprášíme tuto krásnou píseň, č. 138 bratrského Křesťanského kancionálu (1. vyd. 1965), která vznikla autorskou spoluprací bratrského činovníka a teologa Bohumila Kejře (1913-2009) a mariánského ctitele, mykologa a hudebního skladatele Václava Hálka (1937-2014).
Uvedený doprovod vytvořil v 70. letech Eduard Novák (hodolanský regenschori v letech 1952-2002). Je to typická ukázka jeho tvůrčího rukopisu a důsledek jeho zásadní "pokoncilní" volby: Vytvořit a vést dívčí mládežnickou scholu (v 2. polovině 80 let měla ke 40 členkám) a dát zelenou tzv. "novým písním", nepřipustit však k těmto písním kytarový doprovod (alespoň při liturgii - při pobožnostech se tomu naopak příležitostně nebránil). Dívčí schola ovládala standardně ordinaria a responzoriální žalmy, každou neděli pak k obětování a na místě díkučinění po sv. přijímání zpívala z "nových písní", ovšem s doprovodem varhan. Těchto specifických varhanních doprovodů se dochovalo hrubě přes stovku a provedení písní (které většina lidí zná jen s dosti šumařským doprovodem kytary) vyznívalo s pouhými varhanami liturgicky i hudebně naprosto přesvědčivě. Jistě se na tom podílel i výběr písní, Novákova liturgická erudice a vzácné porozumění s farářem Josefem Benešem a organizační vedoucí dívčí mládeže ve farnosti Marií Mourkovou. Část těchto "nových písní" vyčlenil Novák dokonce i pro další hudební těleso - velký farní smíšený sbor s letitou tradicí interpretace figurální tvorby a po koncilu také české jednohlasé antifonální tvorby na liturgické texty. Mohli jste tak slyšet např. při vigilii Zmrtvýchvstání po přijímání "vypalovačku" Ježíš žije (Cantate 78) jednohlasně s varhanami a lid se spontánně přidával na refrén, a o pár hodin později Olejníkovu sekvenci a Palestrinu nebo Führera - to vše v provedení týchž usedlejších čtyřicátníků až sedmdesátníků a bez jakéhokoli pocitu nepatřičnosti. Zástupy kol jeslí patří právě mezi ty, které obvykle zpíval tento sbor.

 NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ (Jan 13,34 + 1 Kor 13)

 Tato antifona se začala v Hodolanech zpívat někdy v  2. pol. 70. let, a to ani ne tak při svatbách, jako spíše o nedělích, v kterých koresponduje s texty bohoslužby slova, jako antifona k přijímání nebo zpěv po přijímání. Nikde v notách není uveden autor tohoto zhudebnění. Jako liturgický zpěv je určena k večerní mši na Zelený čtvrtek: Je to zpěv před evangeliem - bez veršů (podle Lekcionáře; Římský graduál má tractus s jiným textem) a také jedna z antifon provázejících umývání nohou (spolu s verši žalmu 119). Římský misál (nikoli Římský graduál) tento zpěv dává také jako antifonu k přijímání při svatební mši (verše se neuvádějí). Lze objevit další česká zhudebnění: Pololáník (svatební antifona k přijímání - spolu s žalmem 34) nebo Chaloupský.

Jiří Bříza: MEZIZPĚV O SLAVNOSTI SV. PETRA A PAVLA (aneb pocta panu Eduardu Novákovi)

Noty zde sdíleného žalmu Pán mě vysvobodil ze všech mých obav se sice nacházejí v kompletu pozoruhodných responzoriálních žalmů Jiřího Břízy (1931-2004), který byl mladším bratrem P. Karla Břízy, ale jsou tam u 19. neděle v mezidobí, cyklus B, a to s textem "Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý". Hodolanský regenschori p. Novák si v 70. letech všiml identických veršů a na melodii responza 19. neděle pohotově "nasadil" text responza ze sv. Petra a Pavla. Dokládá to sešit s kompletem Břízových žalmů z jeho pozůstalosti, kde to má na příslušném místě tužkou vlastnoručně připsáno.  Desítky let , tedy dlouho i po smrti p. Nováka, jsme to naprosto samozřejmě a přirozeně zpívávali, a nikdo z nás ani netušil ... . V naší farnosti se užívají bazálně Olejníkovy responzoriální žalmy, sem tam něco od Karla Břízy a Petra Ebena a dále asi dvacítka žalmů Jiřího Břízy (nikoli ovšem text responza "Okuste a vizte"), Takže jsme nebyli obeznámeni s Břízovými žalmy celkově. V posledních letech poněkud rozšířujeme repertoár - o další asi dvacítku neolejníkovských žalmů, zejména Pololáníkových, ale také další od Jiřího Břízy. Právě u 19. - 21. neděle v mezidobí cyklu B ve snaze mít pokaždé jiné zhudebnění a při hledání v kompletu Jiřího Břízy se vyjevilo, že na sv. Petra a Pavla s oblibou zpíváme velmi šikovné falzum. "Habent sua fata libelli." I když konečně víme, co máme v ruce, TÍM SPÍŠE se toho nemíníme vzdát. Naopak - sdílíme.

Josef Olejník: ANTIFONA KE KŘTU / 1. SVATÉMU PŘIJÍMÁNÍ

Jde o skutečně exkluzivní součást archivu hodolanského kůru - antifonu Nechte děti přijíti ke mně. P.J.O. ji zkomponoval v roce 1973 a autograf dedikoval "panu Eduardu Novákovi a schole v Hodolanech". Ve Velikonočním graduálu (č. 137 / str. 328) je jiné zhudebnění - od pohledu mladší - a to spolu s verši žalmu 34 (33).
Zde uvedená skladba patří podle všeho mezi ty, které P.J.O. příležitostně pro někoho zkomponoval a autograf věnoval, ale už si nenechal kopii, a tak je zkomponoval - nezáměrně, snad i nevědomě - vícekrát. Editoři při sestavování graduálů žádali ty, kdo o takových skladbách vědí, aby jim je zpřístupnili, u této skladby to však nebylo možné, protože Olejníkův autograf s dedikací, z kterého se léta tato antifona doprovázela při křtech a prvních svatých přijímáních, se ztratil. Zde je zveřejněna kopie opisu, který pan Novák, celých 50 let hodolanský regenschori, pořídil poté, co původní noty už byly značně opotřebované. Po jeho smrti (2002) se nepodařilo dohledat ani Olejníkův autograf ani originál Novákova opisu. Zůstaly jen ty xerokopie - a skladba sama ovšem.